Realitní kancelář má odpovědnost za poskytnuté informace

Zastávala jsem názor, že za úplnost a pravdivost informací je zodpovědný majitel nemovitosti případně osoba, kterou majitel k prodeji zplnomocnil. Vzhledem k aktuální judikatuře už to neplatí!

 

V současné době se upřednostňuje ochrana spotřebitele a světlo světa spatřil rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým soud zamítl žalobu realitní kanceláře na zrušení rozhodnutí o pokutě České obchodní inspekce (ČOI). Ta byla udělena za porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele.

 

Zásadním sdělením je, že poskytnutí chybné informace o nemovitosti považuje soud za nekalou praktiku!

 

O co šlo v tomto konkrétním případu?

  • Realitní kancelář jako zprostředkovatel nabízela ke koupi byt 3+1 v Brně. V inzerátu dne 24. 2. 2016 byla uvedena plocha bytu 82 m2 (chybná informace částečně poskytnutá majitelem nemovitosti, částečně dovozená RK po té, co připočetla výměru balkonu). Údaj o velikosti bytu byl následně (po vyhotovení ocenění pro banku) dodatečně upraven na skutečných 75 m2.
  • ČOI vyhodnotila tuto chybu jako nekalou praktiku podle  § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, když za klamavou se obchodní praktika považuje, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil. 
  • ČOI udělila realitní kanceláři pokutu. Realitní kancelář podala u Krajského soudu v Brně žalobu na zrušení rozhodnutí ČOI, ale neuspěla, žalobu soud zamítl.

 

Při rozhodování soud vycházel ze 2 předpokladů: 

  • "Při úvahách o průměrném spotřebiteli je nutné vycházet z toho, že průměrný spotřebitel je v rozumné míře opatrný a pozorný (ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu). Rozumnou míru opatrnosti a pozornosti je třeba dovozovat i ve vztahu k charakteru obchodu, jehož se spotřebitel účastní.
  • Realitní makléř obecně nemůže být považován toliko za správce databáze o dostupných nemovitostech, jejíž existence a aktualizace umožňuje nemovitosti komfortně pořizovat, nýbrž za vskutku profesionálního, a tedy důvěryhodného, partnera při pořizování nemovitostí (§ 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele). Důsledkem chápání postavení realitního makléře coby profesionála v právě uvedeném smyslu je nutně i předpoklad důvěry ve veškeré informace, které při obchodování s nemovitostmi sděluje. Realitní makléř tudíž odpovídá za správnost těchto informací."

Rozsudek vyšel ve Sbírce rozhodnutí nejvyššího správního soudu 6/2019 - k přečtení ZDE >>

 

 

Nejedná se (naštěstí) o rozsudek Nejvyššího soudu o náhradě škody, ale kdo ví... Co není, může být.

Raději využijte nadcházející víkend k zamyšlení, zda dostatečně ověřujete informace o nemovitostech ještě před tím, než je začnete nabízet k prodeji / pronájmu. A pokud dojdete k tomu, že ověřování informací není dostatečné, položte si otázku, jaké zavedete postupy pro jejich ověření. Mohlo by Vám to v budoucnu ušetřit značné problémy a samozřejmě i peníze.

 

 

 

 


Bc. Marie Ratajová

00420 777 101 520
ratajova@abes.cz